Poznámka Jiřího Hanáka s titulkem „Koho svrbí, ten se škrábe“ zveřejněná 25. 9. 2007 v deníku Právo
Zdroj: Právo
Datum vydání: 26.9.2007
Ročník: 17
Číslo: 225
Strana: 6
Autor: Jiří Hanák
Rubrika: Publicistika
Mutace: Celostátní
Pořadí: 2
Oblast: Celostátní deníky
V jednom českém deníku přečetl jsem si zprávu strašlivou.
Podle ní v Číně jezdila delegace ČSSD v automobilech, na kterých byly vlaječky se zkříženým kladivem a srpem. No to tedy!
Jak to, že Čína nerespektuje usnesení českého Senátu, podle něhož jde o symboly zločinecké? Proč Jiří Paroubek neřekl -oškliví Číňané, pod symbol práce já si sednout nemohu, to si nechte pro americké byznysmeny? Jak krásná ukázka kocourkovské politické kultury Made in Czech Republic to mohla být, dokonce na mezinárodním fóru?
Nechme však pišišvoráren a věnujme se vážným problémům. Bývalý premiér Stanislav Gross opět zaujal, neboť si pořídil akcie přinejmenším za desítky miliónů korun. Řekl bych, že pro muže, který před dvěma lety nebyl schopen kloudně vysvětlit původ titěrného půldruhého miliónu korun, jsou ty dnešní milióny velký peníz. Kdyby Stanislav Gross byl ‚mužem bez minulosti‘, nemohly by nás jeho finanční operace zajímat.
Jenže Gross byl léta vlivným politikem, a pak je naše otázka, kde na to vzal, legitimní. Za dva roky práce v advokátní kanceláři si takovou částku ušetřit nemohl. A žádná banka by mu tolik miliónů jen tak nepůjčila.
Zbývá tedy dohad: Nejsou ty milióny pozdní, i když takticky nevhodně brzkou splátkou někoho z velkého byznysu za něco, co pro něj Gross jako mocný politik učinil? Obávám se, že by to mohla být pravda. Informace o náhlém zbohatnutí Grosse objevila se ve dnech, kdy se spekulovalo o jeho možném návratu do politiky. Prosáknutí informace může být dalíkovština, může být šloufovina, ale ona to bude jen čistá grossovina. ČSSD by si měla dát pozor, aby se jí nekontaminovala. To ODS tak štítivá být nemusí, ba ani už nemůže. Po Pepovi z Hongkongu či švýcarském kontu má modrou foremetku už znamenitě poflincanou, takže flek sem, flek tam. Když Česká televize už podruhé věnovala se trojúhelníku Dalík-Veverka-Topolánek, bylo to už bušení do prázdného pytle.
Podnikatel Jaroslav Veverka nesplatil miliónové půjčky od banky. Při její privatizaci jsme místo něj ke kase byli pozvaní my, daňoví poplatníci. Léta dluží statisíce VZP. Rodinu důchodců šulí o několik miliónů, neboť před skrytou kamerou jim nabídl půldruhého miliónu místo patřičných miliónů třinácti, jejichž zaplacení pravomocně určil už v letech devadesátých soud.
Zasloužil se však o nynější vládu. Jako přítel Mirka Topolánka přivedl mu poradce Marka Dalíka, podle Dalíkových slov premiérova Martina Bormanna. Fujtajblovou otázku, kohože to byl Martin Bormann intimus, ani nevyslovuji, takže si to škrtněte.
Podnikatel Veverka, u banky (vlastně u nás daňových soumarů), VZP i soukromníků nedobytně zadlužený jako rakouskouherský štábsoficír, je vlastně silou ovlivňující předsedu vlády. No kdo by nepreferoval a nevolil takovou ukázku rukou, navzájem se myjících?
Topolánek obvinil novináře, že se šťourají v nepatřičných věcech, korupčně získávají informace a nazval je žumpou. Vypadalo to však jako ilustrace úsloví ‚koho svrbí, ten se škrábe‘. Není ona ta žumpa někde jinde? Ale k čemu písmena, všechno je jasné.