Aktuality
Reakce na článek „Dalíkův známý kupuje Annonci“ zveřejněný 13. 10. 2009 v deníku Právo
13. 11. 2009
V článku se tvrdí, že „největší české inzertní noviny a jejich internetovou verzi se chystá koupit firma, v jejímž představenstvu sedí Jaroslav Veverka, známý Marka Dalíka“. Není to pravda, autor článku si tuto informaci neověřil v obchodním rejstříku. Jenže o čem by pak byl takový článek s ověřenými informacemi? O tom, že Dalíkův známý už není ve firmě, která možná koupí Annonci?
Reakce na článek „D+D. Dva nebezpečné stíny“ zveřejněný v časopise Týden č. 12/2009
20. 04. 2009
Redakce časopisu Týden v dnešním vydání (16/2009) zveřejnila na straně 4 v rubrice Dopisy mou reakci na nesmyslná a ničím nepodložení tvrzení vztahující se k mé osobě obsažená v článku o M. Dalíkovi a P. Dimunovi. Přečtěte si celé znění mé odpovědi.
Náš mediální svět – první příspěvek na blogu Martina Peciny, šéfa ÚOHS
01. 08. 2008
Předseda antimonopolního úřadu Martin Pecina si na webových stránkách Hospodářských novin založil svůj blog a hned svým prvním příspěvkem rozpoutal diskusi. Souhlasím s Vámi, pane Pecino, ať už jde o energetickou koncepci či o Vaše postřehy týkající se práce médií. Držím Vám palce Vašem boji s nimi, máte moji podporu.
Zamyšlení nad svobodou slova, samoregulací médií a jejich odpovědností
05. 06. 2008
Nejsem zastáncem omezujících či svazujících zákonů, preferuji jasná pravidla. Potřebujeme mediální zákon? Ano, byť s úctou vzhlížím ke svobodě slova. A jaký? Určitě lepší, než je ten současný. Proč? Jednu z možných odpovědí najdete v mém zamyšlení nad svobodou slova, samoregulací médií a jejich odpovědností.
Článek „Miliony pro Topolánkovy muže“ publikovaný 14. dubna 2008 v časopisu Respekt
18. 05. 2008
Původně jsem zamýšlel na tento článek reagovat v Reflexu jako „čtenář čtenářům“ - už proto, že jsem byl v souvislosti s Elektrárnou Úžín autorem článku naprosto mylně označen za klíčovou postavu, otce projektu a hlavního vyjednavače s ČEZ a s Gazpromem. Dopis, který jsem nakonec do redakce neodeslal, si můžete přečíst zde. Je z něj zřejmé, že autor článku si nedokáže ani ověřit fakta v obchodním rejstříku nebo napsat správný popisek k fotografii.
Článek „Rada ČT stížnost reportérů na cenzuru smetla pod stůl“ publikovaný 6. 12. 2007 v deníku Hospodářské noviny
24. 02. 2008
Dobrá zpráva pro koncesionáře. Když nelze věřit všem reportážím veřejnoprávní ČT a není možné spoléhat se na etický postup některých jejich tvůrců, alespoň funguje Rada České televize.
Oprava rozhovoru s Michalem Petrovem zveřejněná 27. 11. 2007 v Lidových novinách
23. 02. 2008
Přestože v textu opravy není přímo uvedeno mé jméno, z obsahu a kontextu, jakož i původního článku je zřejmé, že paní Balzerové nedlužím ani korunu.
Příspěvek „Dobrá zpráva z ČT - strach by neměli mít šéfredaktoři, ale politici“ publikovaný 26. 11. 2007 v blogu Karla Hvížďaly na serveru Aktuálně.cz
22. 02. 2008
Blogy Karla Hvížďaly bývají zajímavým čtením, nejinak je tomu i tomto případě, kdy barvitě líčí svou zkušenost z Německa a na vlastní oči prožitou intervenci spolkového kancléře na vysílání veřejnoprávní ARD. Autor blogu se však bohužel, podobně jako již dříve jiný komentátor (Jiří Hanák), soustředí více na jevové souvislosti, než na podstatu. Táži se: Lze to ale komentátorům vyčítat, když vycházejí z informací svých kolegů, kteří si fakta neověřují?
Rozhovor s šéfem redakce zpravodajství České televize Michalem Petrovem nazvaný „Šéfredaktor z ČT: Tlaku jsem odolal“, který 21. 11. 2007 uveřejnily Lidové noviny
21. 02. 2008
Je skutečně únavné dokolečka číst nebo slyšet, že paní Balzerové dlužím milióny. O to více mne potěšilo, že Lidové noviny o několik dnů později zveřejnily pod titulkem „Opravy a upřesnění“ následující: „Peníze dotyčné a dalším dvaceti členům její rodiny dlužil jiný, nástupnický subjekt a dotyčná sama žádné dluhy nikdy neměla a nemá. Dotčeným se za chyby omlouváme.“ Děkuji, paní Balzerová, dodávám.
Článek „Na televizi se valí problémy“ publikovaný 14. 11. 2007 v deníku Hospodářské noviny
20. 02. 2008
Ani nejserióznější deník na českém trhu, Hospodářské noviny, nepřekročil svůj stín a v rámci mediálního zjednodušení přebírá nepodložené tvrzení o dluzích a cenzuře. Docela by mne zajímalo, kdo z investigativních novinářů se pustí do prověřování obvinění, že ČT točí „zaplacené“ reportáže a kupuje si informace z policejních spisů. Pokud by to mělo stát na stejných základech, jako reportáž „Miliónový dlužník“, neměl by to být velký problém.
Článek „Barák na odstřel“ zveřejněný 8. 11. 2007 v týdeníku Reflex
19. 02. 2008
Konečně zajímavý pohled do zákulisí ČT. A možná i klíč k tomu, jak přemýšlí někteří lidé, kteří se ve veřejnoprávním médiu podílejí na vytváření veřejného mínění. Slova šéfredaktora Petrova o tom, že na „reportáži nebylo nic zajímavého“ bych s chutí podpořil fakty, které autoři reportáže Havlík a Fiala sice znali, ale účelově je vypustili. Podrobně je to popsáno zde
Článek „Nepohodlní reportéři“, který vyšel 7. 11. 2007 v časopise A2 kulturní týdeník
18. 02. 2008
Autorovi tohoto textu nelze upřít jedno – je mistrem zjednodušení a takzvané novinářské zkratky. Ostatně na nějaké vysvětlování, jak je to vlastně s mými dluhy, by v jeho článku ani nebylo místo, protože více než příčina jej zajímá důsledek. Moje mediální kauza je pro něj jen dalším z argumentů ve výčtu toho, proč je pořad Reportéři ČT nepohodlný současným vládním stranám.
Článek „Topolánek přitvrdil v kritice ČT. Omlouvat se nehodlá“, který vyšel 6. 11. 2007 na zpravodajském serveru iDnes.cz
17. 02. 2008
Asi by bylo divné, pokud bych se podivoval nad tím, že se premiér Topolánek, jehož jsem, jak svorně tvrdí česká média přítel a bývalý poradce, nehodlá omlouvat ČT. Naopak oceňuji, že o reportážích ČT řekl, že nejsou korektní. A určitě tím neměl namysli jen reportáže o svých „přátelích“, ale i ty, které se dotýkaly přímo jeho nebo lidoveckého lídra Čunka.
Článek „Vzhůru ke konkurenci“ zveřejněný 5. 11. 2007 v časopise Týden
16. 02. 2008
Oznámení odchodu ředitele zpravodajství ČT Zdeňka Šámala ke konkurenci nepřišlo pro ČT ve vhodnou dobu. Snaha najít spojitost s cenzurou vysílání kauzy „miliónového dlužníka“ v hlavním zpravodajství svědčí o tom, že práce v televizi některé lidi skutečně deformuje. Narážím tím na známý fakt, že mnozí televizáci tvrdí, že televize je horší než droga...
Článek „Reportéři ČT si stěžují na ředitele Janečka“ publikovaný 1. 11. 2007 v deníku Právo
15. 02. 2008
Také deník Právo informoval o stížnosti reportérů Havlíka a Fialy na generálního ředitele ČT Jiřího Janečka. Invence tuzemských médií a jejich schopnost ověřovat si informace a získávat nové, je skutečně pozoruhodná. Bohužel ani redakci Práva nenapadlo pídit se po tom, zda náhodou stížnost nepodal i „miliónový dlužník“. Pokud ano, mohly mít noviny senzační zprávu o tom, že ČT nedodržuje zákony – a sice konkrétně mediální zákon a právo na odpověď.
Článek „Reportéři si stěžují na ředitele Janečka u Rady ČT“ zveřejněný 30. 10. 2007 na zpravodajském serveru Aktuálně.cz
14. 02. 2008
Kdybych znal češtinářky reportérů Havlíka a Fialy ze základní školy, klidně bych mohl tvrdit, že dělají v televizi hlavně proto, že neumí česky: ten první neumí čárky a druhému dělají problém „i“ a „y“. Stejně přitažené za vlasy je totiž jejich tvrzení o cenzuře a klientelismu v ČT. Spíše však oba chyběli při hodinách fyziky, když se probíral zákon akce a reakce. Je přece naprosto legitimní, pokud se neoprávněně osočovaný člověk brání vpádu médií do svého soukromí. Reportéři ČT by jistě neradi slyšeli přirovnání k chování paparazziů bulvárního deníku, byť pod hávem veřejnoprávnosti bohužel dělají totéž.
Článek „Nezávislost České televize je ohrožena, tvrdí její reportéři“ který vyšel 29. 10. 2007 na zpravodajském serveru iDnes.cz
13. 02. 2008
Hned v první větě článku se píše, že někteří reportéři ČT upozorňují, že je ohrožena nezávislost veřejnoprávní televize. Ve skutečnosti je to mnohem horší, protože vzhledem ke stylu práce oněch některých veřejnoprávních reportérů jsou veřejně ohrožena práva občanů této země, když je jejich chování zaznamenáváno skrytou kamerou, když je účelově manipulováno s jejich výroky a když je úroveň ekonomického vzdělání některých redaktorů ČT tak nízká, že ani nedokáží rozlišit rozdíl mezi závazkem společnosti s ručením omezeným a fyzickou osobou. Mám s tím své zkušenosti.
Poznámka Jiřího Hanáka s titulkem „Koho svrbí, ten se škrábe“ zveřejněná 25. 9. 2007 v deníku Právo
12. 02. 2008
Svou klávesnicí mne prohnal jako dlužníka také uznávaný komentátor listu, Jiří Hanák. Brilantní ukázka toho, jak veřejnoprávní médium nahrává levicově orientovanému listu kritikou pravicového premiéra v ovlivňování voličů. Autor by se snad pro příště mohl držet známého českého „Dvakrát měř, jednou řež“ – jinak si opět uřízne ostudu, když komentuje neověřená fakta, která fakty nejsou.
Článek nazvaný „ČT: Topolánkův přítel dluží milióny“ publikovaný 25. 9. 2007 v deníku Právo
11. 02. 2008
Deník Právo ve svém senzacechtivém titulku notně přestřelil. Redakci budiž omluvou to, že se nepokusila sehnat informace sama a že se mne ani nepokusila kontaktovat, ale že jen „opisovala“ z reportáže ČT. V případě opačného přístupu mohla mít redakce například k dispozici prohlášení o mé bezdlužnosti, tedy popření tvrzení, že moje firma dluží desítky miliónů korun. Z výpisu obchodního rejstříku si pak redakce mohla zjistit, že jsem nebyl jediným majitelem firmy Goldex. A tak dále..
Přepis reportáže „Miliónový dlužník“ odvysílaná 24. 9. 2007 v pořadu Reportéři ČT na programu ČT 1
10. 02. 2007
K reportáži Miliónový dlužník se obsáhle vyjadřuji na jiném místě těchto stránek. Po odvysílání reportáže „Miliónový dlužník“ v září 2007 jsem adresoval generálnímu řediteli ČT, panu Jiřímu Janečkovi, stížnost na uvedenou reportáž, v níž jsem podrobně vylíčil, jak byly v reportáži účelově zkresleny a zamlčeny klíčové informace a jak došlo k manipulaci s informacemi.